Zuzana Skřičková

To jsem já, Zuzana Skřičková

O mně:

Někdy mám nové nápady. A jindy mě dlouho nic nenapadne. Nejsem typický vizionář, ani milovník rutiny. Jsem něco mezi.
Umím nové projekty vymyslet a rozjet, ale nejdu do všeho po hlavě. Naopak, dost často váhám a někdy potřebuji od odvážnějších popostrčit.
Snad nikdy nemám jen jednoho zaměstnavatele a nedělám jednu činnost. Neustále sedím na více židlích a jsem u různých akcí a projektů. Tento způsob práce mi dává pestrost, rozhled. Někdy to ale přeženu ... Když pracuji na jednom projektu, chytám inspiraci pro další, a tak se mi to v životě skládá. Aniž bych se o to často nějak intenzivně vědomě snažila.
Se svojí rodinou bydlím v Česticích, v malé vesnici poblíž Rychnova nad Kněžnou. Bydlím tu odjakživa. I když v různých etapách života byste mě mohli potkávat v ulicích Ostravy, kde jsem studovala sociální práci nebo v kavárnách a jiných podnicích Prahy, kde jsem mnoho let v sociálních službách pracovala.
Mám ráda být a žít co nejvíce venku. Ráda pracuji na zahradě, s motykou v ruce. Sázím a pěstuji. Zeleninu, květiny, byliny. A pak vařím, suším, dělám čaje, sirupy, šťávy, zavařeniny a nutím celou rodinu a dostupné známé to všechno konzumovat.

Já a mentoring:

Nikdy jsem neměla ráda, když mě někdo „poučoval“ a dával nechtěné rady. Zároveň mi ale vždycky pomáhalo slyšet zkušenosti jiných. Vidět a vnímat, jak kdo co dělá. Vyhovuje mi, když se můžu ptát, a když dostávám „dobré“ a vyžádané rady.
Mentoring mě velmi zaujal. Jako prostor – způsob, kde se skrze zkušenosti jiných mohu posouvat v tom co dělám nebo jak věci vnímám a prožívám. Kde mohu společně mluvit a přemýšlet s někým, kdo šel podobnou (byť svojí) cestou, kdo potkal podobné situace a má schopnost sdílet zážitek, jak jimi prošel.

Profesní přehled

Při své práci jsem potkala s …

… muži, kteří byli bez domova, na ulici a chtěli nebo potřebovali pomoct. Při spolupráci s nimi jsem byla nejednou vytrestána a poučena. Dělala jsem chyby, byla jsem neprofesionální, chtěla jsem pomáhat, a to někdy až přes míru. Hodně jsem se zde naučila.
… lidmi, kteří prožívají náš svět jinak, chovají se jinak, myslí jinak, vnímají jinak. Často jim říkáme duševně nemocní, mentálně postižení. Učím se s nimi, že i když to na první pohled třeba nevypadá, tak zvládnou více než se zdá. Jen sem tam třeba potřebují trochu více pomoci.
… s kolegy, kteří pracovali tak, že jsem je obdivovala. Často to nějak souviselo se systemikou či jiným promyšleným a vědomím přístupem k práci.
… mnoha kolegy úředníky na mnoha a mnoha úřadech. Ti mě taky naučili mnoho. Třeba to, že i když je něco na první zdání nemožné, tak když se chce, tak to jde. Nebo, že když se nechce nebo se myšlenkám a lidem nevěří, tak se věci nemění.